Mně to schází jako celek, být milovaná a cítit ten zájem a blízkost, včetně nějakého toho intimnějšího kontaktu.

To je integrální lidská potřeba, není fakt nic divného, že se tak cítíš. Spíš je to projev toho, že v zásadě je všechno, jak má být. Až se odpoutáš od manžela a přečkáš nějak smutek, tak budeš mít nového muže a o dost lepšího. Asi to nebude nebe na zemi, ale když budete umět jeden druhého hřát, tak to bude dobrý.
Soucítím s tebou. Zkoušky vůle a výdrže jsou aspoň pro mě asi ty nejtěžší.