Jsem celoživotně zvyklá v paneláku, kolikrát mě nevzbudí ani, když se mi někdo doslova "opře" o zvonek.. Když spim, tak spim. Vadí mi snad jen soused, když začene v rodinném baráku bezprostředně pod našimi okny řezat dřevo cirkulárkou, . Ale nikdo mu nikdy nic neřekne, protože jejich dům tu stál o dost dříve, než náš panelák, všichni tu mají "úctu k těm, co tu byli dřív"

Jinak v neděli v 5,20 jsme seděli s drahým, mžourajíce na bednu. Ve čtyři jsme se nějak sami od sebe probudili, dali si cigárko, kafíčko, lehčí snídani a kolem šesté jsme asi zase odpadli, probrali jsme se pak v devět. Ale v neděli v 50,20, i kdxž jsme neměli doma holky, jsme byli fakt vzhůru!