"je rozhodnut rodiče dále nekontaktovat a nechat na nich, zda dorazí"

ale z úvodního příspěvku nijak nevyplývá, že by NEchtěli dorazit (předpokládám, že syn to předjímá z jejich předchozího chování).

Za mě - zavolala bych jim, jako bych volala někomu "normálnímu" na domluvení technických podrobností - něco ve stylu "připomínám, že svatba je od 11, takže v 10 se sejdeme všichni u nás a pojedeme autama do svatební síně, která je tam a tam".

Možnost, že by nepřijeli, bych navenek vůbec nepřipouštěla, tj. vůbec bych se jich nevyptávala, zda přijedou nebo ne, brala bych to tak, že byli pozváni = přijedou.

Pokud by chtěli dělat nějaké ofuky, řekla bych jim "to je škoda, že to tak berete, těšili jsme se, jak si společně s vámi svatbu užijeme, ale pokud nechcete, tak se nedá nic dělat a budeme to respektovat".

Obecně bych byla jako snacha i jako jejich dítě raději, kdybych s nimi byla v kontaktu co nejméně, od syna je super, že nehodlá na manipulaci přistupovat a zatahovat do toho i svoji ženu, za to bych mu byla jako nevěsta vděčná .

Asi za nejčistší, pokud to dokážou, bych i nadále považovala tento přístup - pozveme, zavoláme, jako normálního člověka, pokud se z mně neznámého důvodu urazí, neřeším, nedoprošuju se, pokud by chtěli vyčítat, utnu to. Prostě se k nim chovat celou dobu slušně (přeci jen jsou to rodiče), ale nepřistupovat v žádném případě na žádné tanečky a hru na urážení, to když si chtějí hrát, ať si to hrajou sami. Pokud jim to dojde, dobrý, pokud ne, žádná škoda.

Ostatně i na té svatbě budou mít ženich i nevěsta asi raději jiné starosti, než řešit trucující matku a otce. Svatba je přece především o nich, je to jejich velký den, organizačně náročný a drahý, a hosté by jim měli umožnit, aby si to užili a ne se snažit "ukrást jim" den a strhnout pozornost na sebe.