Stavila jsem se v práci oznámit pokračování neschopenky a vyzvednout pracovní listy dětí, abych je alespoň zkontrolovala....

A děti ke mně běžely, tulily se, zdravily...a byly smutné, že přijdu až příští týden. Potěšilo mě, že jim chybím.

Jen tedy kolegyně z toho, že ještě nepřijdu, nebyly nadšené, hlavně vychovatelky z družiny, které za mě suplují, ale i ty ostatní se tvářily.....

Mám od doktorky povolenou vycházku, abych mohla zítra na focení, ale jinak mě do práce pustit nechtěla...a pravda je, že jsem přijela domů a spala celé odpoledne, úplně grogy.

Ale ty děti, to bylo opravdu milé....