Mně to přijde fakt jak dramatizace učebnice dějepisu. Postavy stojí a vesměs s dost divným přednesem deklamují fakta divným hybridním jazykem, který není ani dobový ani současný (vííítej, jene, zlotřilé chochocho se line ozvěnou, pták krosí nebe, kočár drandí zimní mlhou, klišé na klišé, obrazově, obsahově). Hodní jsou moc hodní, zlí zase padouši na odplivnutí, padouch kardinál debužíruje ve vaně a říká hanebnosti v doprovodu loutny....Hus jako romantická figura bez bázně a hany, mírný, oduševnělý, cudný, dokonalý altruista, prostota venkova "prodchnutého spiritualitou" a zkažené město, vikář s xichtem čerta....
a do toho ta hudba, která dělá jako drama a přitom je to všechno dokonale veřejnoprávně oddramatizované.
Mě tohle nebaví. Zajímal by mě nějaký odbarvotiskovaný Hus, ve kterém je prožitek autora, i vnitřní zpracování toho tématu, ne jenom výprava a zpráva, že lidi jsou zlí, kujou pikle a nejvíc se pomstí těm, co nekují.