Zaujalo mě v knížce profesora Vondráčka Fantastické a magické z hlediska psychiatrie:

"Ve starých románech ženy omdlévaly při každé příležitosti; omdlení žen bylo také předmětem různých vtipů v humoristických listech a veselohrách z 19.století. Omdlévání z emoce, velikého leknutí, smutku apod. se dnes pozoruje výjimečně. Změnilo se lidstvo? Změnil se jeho vegetativní systém tím, že žije zdravěji, nebo to tehdy byly předstírané mdloby, útěky do nemoci?"

A třetí možnost by podle mojí teorie mohla být ta, že pod vlivem všech těch nerváků a stresů už jsme natolik otrlí, že nás hned tak něco do mdlob nesloží. Dnes je nutno reagovat spíš útokem než útěkem.

Jak to máte vy? Omdlely jste někdy z nervů, znáte někoho takového?
A co si o tom myslíte?