Pelíšku - já to chápu, u nás bylo cosi podobnýho v bledě modrým. Jen naši naštěstí nejsou v bankrotu a fin. pomoc nepotřebují. Občas cosi na zahradě, co fyz. nezvládají - pak chodí pomáhat buď syn a nebo my všichni - ono to pak jde rychle. Po tom všem vím ale, že neočekávají nic, cítím taky, že svým způsobem jim je trapný naši pomoc přijmout, po tom všem předchozím. Ale já nechci, aby se sedřeli kvůli svým blbým předchozím rozhodnutím a chci, aby žili v klidu a bez stresu, tak nepřipomínám staré křivdy. I když už to jako křivdu a zklamání nevnímám, odpustila jsem - je to pryč.
I když naši jsou zvláštní - je fakt, že jsou soběstační, ale občas je cosi nad jejich síly, takže my to uděláme a oni jedou k sestře a bráchovi a tam dřou - tedy to, co zvládají - jako kdyby to museli někomu nějak vrátit. Ale co - asi to tak potřebují.