Kudlo, ale ty to bereš hodně idealisticky. Myslím, že málokdo od svých rodičů v dospělosti něco očekává, když vidí, že rodiče na to nemají nebo nemohou. Třecí plochy nastávají, když se rodiče jednomu dospělému dítěti říkají, že na nic nemají, nic nemohou a druhému cpou horem dolem. To se pak nediv, že ten první si ve skrytu duše doufá, že by mohl tak trochu něco... a pak je teda zklamaný. A není to o nějakých milionech na dům, ale třeba jen o tom, zavolat, přijet na návštěvu a tak. Často tady ženské píšou, jak prarodiče dělají rozdíl mezi vnoučaty. Že jedné rodině svého potomka hlídají do aleluja a druhým ani ťuk. K jedněm jezdí obrazně s husou v košíku a druhým by nejraději poslali účet za nákup. Je podle tebe chyba, že tomu druhému je to líto?