Osobně neznám, ale od pár lidí jsem se to už dozvěděla, nebo jsem se to dozvěděla o nich (rodinný příslušník kamaráda nebo tak). Šlo o případy, že si dotyčná pořídila dítě vyloženě po letech nátlaku a citové manipulace ("jednou budeš litovat") a poslední zprávy, co jsem měla, mluvily opravdu o velmi smutné situaci - žena (většinou šlo o ženy) se sice starala a zařizovala vše kolem dítěte, ale kdyby dítě nemělo milujícího otce, který byl i milujícím manželem, řešením by byla adopce. Jedna manžela opravdu přemlouvala, dítěti byl tehdy asi rok.
Osobně neznám ani člověka, co by litoval, že dítě nemá. Naopak znám velmi staré lidi (ženy), co si i po osmdesátce pochvalovaly, že zůstaly bezdětné, protože by to prostě pro ně nebylo. Jejich důvod bezdětnosti byl ovšem primárně "nechci dítě, protože prostě nechci" a ne "nechci dítě, protože bych radši... (dosaďte si)".