Souhlasím. Proč ho vyslýchat kvůli 2 bonbonům. To by se ani tobě nelíbilo, kdyby ses musela ospravedlňovat kvůli tomu žes na něco měla chuť. Otec mého syna je chronicky lhář a protože jsme náš vztah řešili dlouze v poradně u psychologa, vím, čím to je. Jeho rodina dramatizovala každou pitomost, o ničem neměl právo si rozhodnout sám. Ale každý člověk potřebuje dřív nebo později svobodu. Tak už jako malý chlapeček zjistil, že když bude šikovně lhát, vyhne se věčným dotazům a výčitkám. Naučil se to dělat velmi šikovně a to potěšení z dočasného klidu bylo mnohem silnější než hrozba toho, co bude, až se na to přijde. Pro mě je to odstrašující případ a dělám všechno proto, abysme se synem měli otevřený vztah. Takže když si chce vzít zvířátka do školky, řeknu mu, že to není dobrý nápad, ale když na tom trvá, nenutím ho nechat je doma. Když najdu papírek od bonbonů, řeknu s úsměvem "který lump jedl bonbony před obědem a neuklidil papír do koše?". V jeho životě přijdou mnohem větší průšvihy. Neustálé omýlání, že lhaní je špatné, nic nevyřeší. Ta důvěra musi vycházet z vašeho vztahu.