Ono nejde ani tak o to, co bych si koupila nebo jak dlouho by mi to vydrželo, ale o nepříjemné pocity z dětství, když se opakovaně setkávala s dětmi, co danou věc směly (např. ten klavír, to bylo taky téma) a ještě podivovaly nad tím, proč já ne, když bych se taky ráda učila a já jim to neuměla přes jejich naléhání ("no tak to musíš vaše přemluvit!") vysvětlit. Popravdě ty důvody neumím vysvětlit dodnes, co k tomu rodiče vedlo. A dodnes narážím na potíže způsobené takovým přístupem, protože kolikrát neumím přijmout a zařídit i věci, které bych potřebovala, natož se třeba věnovat něčemu, co by mne jen tak prostě bavilo.