Za dluhy do vezeni jen v pripade uveroveho podvodu, ci neplaceni vyzivneho, dokonce ani umysl, ci neschopnost dluh splacet, neni trestnym cinem.

Myslim, ze ruzne uverove spolecnosti doplaceji na svou vlastni zbran, pujcit kazdemu a pote ho sankcemi a uroky ozebracit i o to malo co mel, ovsem nasli se taci, kteri zjistili, ze kdyz neni co vzit a spolecnost jim presto pujci, ma smulu, neb kde nic neni, ani exekutor nebere.

Ti lide jsou v takove situaci, ze nemaji co ztratit, nemaji tedy zadnou motivaci, protoze i kdyby vyvinuli veskere mozne usili, navrat do normalniho zivota uz neni mozny. Dokince i osobni bankrot neni pro ty opravdove, totalni bankrotare.