Já vím, že toto téma tu bylo x krát a berte to jako malé povzdechnutí, hlavně když jsou zdravý. Syn, nyní 8 let, strašně hulákal a řval, vlastně donedávna neuměl mluvit potichu. V jeho 4 letech to bylo neúnosné, kor s miminkem, které se kvůli němu nikdy nevyspalo. Říkali jsme si, no jó, kluci jsou prostě hlučnější a zkoušeli všechno možné. Dnes sice už ubral volume, ale křičí pořád. Jako by to nestačilo, dcera je celá po něm, ne po rodičích, kteří jsou spíš tišší. Jsou jí 4 a nedá se to vydržet, kor v kombinaci se starším a věčnými dohady mezi nimi. My s manželem nekřičíme, jen semtam, když nám už z nich prdnou nervy. Snažíme se vysvětlovat, že okolo nás bydlí lidé, že dělají ostudu v obchodě apod, vždyť už jsou velcí, aby to pochopili. Po dobrém nic, semtam jsme zkusili jednu na zadek výstražnou, také nic. Vykázání do pokojíčku také nemá účinek. TV nebo rádio u vůbec nezapínáme, to by nám praskla hlava. Já osobně už se cítím totálně psychicky unavená, každý večer se sotva vleču, už to trvá mnoho let. Dnes jsem byla sama bez děti na návštěvě u kamarádky, která má děti 8,6 a 4 roky. Čekala jsem peklo a vůbec jsem se tam netěšila s tím, že mám svých až až. A fakt jsem tam neměla chodit, celé odpoledne byl klid, normálně si s námi povídali, žádný bugr jako pořád u nás, takže mi to akorát prohloubilo depku . Když jsem se ptala jak to u nich chodí jindy, tak prý naprosto stejně, určitě se před návštěvou nedrželi zpátky. To samé má moje příbuzná, také tři děti různých pohlaví, a když přijedou na návštěvu, jejich děti nejsou vůbec slyšet. A v obou případech rodiče nejsou žádní tichošlápci. Jen bych chtěla podotknout, že naše děti nezlobí, nevyvádí, nejsou hyperaktivní, vše se týká jen hlasových projevů. Má někdo tip jak na ně?