Já jsem o zbohatnutí snila jakože o sebepotvrzení vlastní geniality, takový ten étos 90 let, že prý každý, kdo chce může a dokáže. No a pak jsem nějaký čas stála o nezávislost na pitomcích, teď je mi vlastně (materiálně) nejlíp. Mám alibi, že se nemusím snažit a přesto nehladovím.

Z dob relativně dobrých příjmů si pamatuji podobné existenční stihomamy, co mám případně dneska, kdy jsem celkem zapykaná. Zase nic moc nepotřebuji.