Můj syn nemá asi žádnou poruchu, ve škole se učí výborně, prý studijní typ, problémy má jen s ukecaností a vykřikováním - ve škole se evidentně soustředí. Doma je ale naprosto to samé, jak popisuješ. Mně se zdá, že o si prostě má v hlavě "svůj svět", o něčem si přemýšlí a moje řeči (ať už po něm chci něco udělat, na něco mi odpovědět nebo třeba aby se nerýpal v jídle a opravdu jedl) ho jenom vyrušují (někdy ani to ne) a obsah nevnímá. Čím je starší, tím je to horší v tom, že já už ani nejsem schopná poznat, jestli mně zrovna vnímá nebo ne, někdy i docela "rozumně" reaguje a odpovídá a posléze zjistím, že o ničem neví :-(