"My jsme vedli naše kluky především k vědomí,že v životě je potřeba hodit ploutví,chtějí-li se někam dostat dál a nebudou-li chtít žít furt jen skromně; nakonec sami jsme jim v tomto šli příkladem,viděli to doma,jak se jejich rodiče umí a musí starat a ohánět,aby nemuselli přemýšlet,jestli koupit nové auto či jet jen na dovču nebo si nechat postavit dům. Takže nechci-li ševelit jak podzimní listí stále je při zemi a být jen skromná a šetrná,musím se postarat o zvýšení svých příjmů,jak jednoduché,že? Chápu ale,že pro mnohé je to obrovský problm a tak budou dál radši skuhrat."

Fren, já jsem to nemyslela takhle - tohle je model, že něco chceš a musíš pro to taky něco udělat, to je vcelku logická rovnice.

Myslela jsem to spíš tak, jestli pociťujeme někde tu hranici, kdy nám to starání a ohánění ještě za to stojí, tedy v podstatě opačnou situaci - Ty to popisuješ tak, jako by to nový auto, dům atd. chtěl každej, a když to nebude mít (třeba protože bude línej nebo neschopnej na to vydělat), tak bude skuhrat, ale já jsem myslela spíš to, že ač by to třeba mohl mít, kdyby se oháněl víc, tak usoudí, že vlastně nechce a nepotřebuje dejme tomu tak často nový auto, a že tudíž prostě nevidí důvod, proč by se kvůli němu měl honit.

Prostě že ta skromnost (samozřejmě relativní), není vynucená, ale dobrovolná.