Monty, ty krouzky nejsou jen nejakym nucenim deti do ruznych cinnosti, ktere je nezajimaji, nebo jakymsi hlidanim. Tuhle diskuzi i tu predeslou jsem jen tak bezne prohledla, ale jaksi jsem nenasla jeste jine "reseni", proc na krouzky chodit.
Dite muze bavit plno´veci a delat to samo, bez nejake ucasti jinych. Ale na plno veci samo neprijde, ze by neco takoveho vubec existovalo. Je proste zapotrebi, a by mu to nekdo ukazal. Kdyz v okoli podobny zajem nevidi, tak se proste k tomu tezko dostane. Takovy krouzek muze otevrit oci, ze existuje neco jineho, co mne bud bavi nebo nebavi, bud u toho zustanu a hledam dalsi cestu, nebo se poohlednu po necem jinem. Dite se k tomu samo nedocte, jako treba dospely, ktery cirou nahodou objevi nove obzory, ze jo. Nekdo mu musi otevrit dvere.
Krome toho, ze diteti ukazu, ze existuje tohle, na co treb bude chodit jen par mesicu, tak mu ukazu, ze vubec neco existuje. Ze existuje prostreny stul zajmu a z Tech zajmu si muze a nemusi neco vybrat, co ho bude bavit.U ptostreneho stolu sedi dalsi, kteri si vybiraji stejne veci, nebo jine, inspirujou a ukazuji dalsi moznosti.
K tomuhle se sama tezko dostanes, kdyz cirou nahodou neco sama objevis.
Byt s lidmi, ktere bavi stejna vec a kteri ji diskutujou, spolecne neco delaji a rozumi si, to taky neni k zahozeni. Dospely si takove veci muze najit sam, ale nekdy taky neni schopen, diteti se musi pomoct nejaky zajem najit. Moje deti mely kazdy rok 2 zajmy, u nekterych vydrzely delsi dobu, neco delat prestaly, bud je to nebavilo, nasly neco jineho, nebo to nebyo casove/financne mozne. Vsechny chodily na jeden hudebni nastroj nejaky cas - syn mi to do dneska vycita. Dcera jeste sama dal hraje a dostala k tomu i sveho partnera. Jen tak pro sebe. Holky chodily zpivat, pak s tim prestaly, dneska zpivaji dve nich v ruznych sborech. Syn hral od 5 fotbal, byl na to nadany, ale ja nemela cas, tak prestal. Dneska je ucitel telocviku a vystudoval sportovni psycholoogii. Jelikoz v 7 letech jeste neumel kotrmelec, bez toho fotbalu by zrejme ani o sportu neuvazoval, byl dost nesikovnej jako malej.
Moje matka byla desne sikovna na vsechny rucni prace, diky tomu nas uzivila, kdyz lidem po praci sila a pletla. Ja to od ni okoukala, ve treti tride jsem si upletla kostkovane podkolenky (a jelikoz jsem v rucnich pracich ve skole nenavidela nesmyslne veci k nicemu, nevysivala jsem radky jednoduchych stehu dle instrukce, pancelka mne narkla, ze lzu, kdyz jsem rekla, ze jsem to pletla ja.) Na krouzek jsem chodila jedno pololeti, naucila jsem se tam delat strih, coz mne nebavilo, jeste dneska striham podle satu, polozenych na latku na zemi.
Kazdy jsme jiny. Chodila jsem na Lidusku malovat, do sboru zpivat, tancovat lidove tance, cvicit gymnastiku, veslovat, na reci tu a tam, a k tomu jsem vedla i deti. A kdyz deti byly male, pamatuju se, ze jsem prohlasila, ze za vsecko, co jsem kdy delala, jsem nejakym zpusobem nekde dostala zaplaceno - vsim se si vydelala v nejakem obdobi potrebne penize. A jeste mne to vedlo k dalsim zajmum, protoze jsem se takhle naucila, koloik toho na svete existuje, co by se dalo vyzkouset, jestli mne to bavi. Tak jsem zkousela dal, deti to videly a mely zajem taky zkouset.

Takze to otevirani dveri k zajmum, ktere se kombinuji, a hlavne ta schopnost komunikovat s lidmi o stejnych zajmech, neni to marne.