Já docela dlouho hodně věcí toleruju, řeším proč a jak to myslel a co tím vlastně chtěl říct a omlouvám a omlouvám a pak dotyčný udělá něco, čím pro mě skončil - a úplně ho odstřihnu. Ale já to umím fakt úplně, už se tím nežeru a když toho člověka pak potkám a on mi něco vykládá, řeknu hm, mě je to fuk a jdu pryč.

Jak se s tím neužírat jsem se tak nějak naučila věkem, prostě na ro nemyslím, vytěsním to, stalo se, nedá se to odestát, minulost je pryč, nebudu si kazit přítomnost či dokonce budoucnost. Když se mi loni takhle stalo něco docela závažného, žralo mě to měsic, dotyčný to řešit nechtěl - zapouzdřila jsem to a zahodila. Občas na to vzpomenu, ale hned si to zakážu, nechci se v tom vrtat a jitřit to.