Moje mamka to má jak Ty. Proto se pořád řešilo jídlo. Bohužel už nikdo z rodiny to po ní nezdědil, takže jsme všichni vyžraní. Mně někdy špatně z hladu bývá ráno, když si dám velkou večeři. Nevím proč to tak je. Jinak je mi to celkem jedno. Ovšem na jídlo taky myslím často, ale ne proto, že bych jíst musela. Když jsem sama, dám klidně snídani v jedenáct, v pět oběd, v osm zmrzlinu. Chlap nevím jak to má, on prostě jíst musí. Ale spíš ze zvyku. I když se nasnídá v deset, v jedenáct už shání oběd, i když hlad nemá. Děti jsou asi po mně. Syn jako malý jíst musel, jak neměl jídlo, byl protivný, ale lepší se to . Na výlet bez jídla by asi neodešli. Ale dovedu si představit, že kdyby neměl hlad chlap, tak prostě jídlo nebude, protože ON jíst nepotřebuje. Tudíž nepotřebuje jíst nikdo. Bohužel.