Stručně a výstižné.
Prave to taky tak vidím zpetne, ze s malý ma detma můžeš mít bud klid doma, nebo nervy s prací. Me ty nervy teda za to asi staly, nejsem moc domácí typ, chtěla jsem mezi lidi. Ale ty kolotoče kolem hlídání a prevazení děti byly na palici. Plus jak uz jsem psala - rodina se dětem věnovala přesně po tu nutnou dobu, což bylo sice bezva, ale me hrozne chyběl nějaký čas bez děti jen pro me (protože veškerý čas bez děti jsem propracovala). Takže radim nastavit si i v tomhle nějakou rezervu pro sebe. Ale jde to ztuha i ted, i když o tom vím - zas byla akce barák, takže i když jsem z 8 tydnu prázdnin děti viděla 3 tydny, cítím se servana jak jahoda, pořad bylo co dělat, relax pouze po chvilinkach. A tak si přijdu pořad unavená (a muzskej fakt není linej, maka jako šroub v práci i kolem domu), většinou se to snažím vydržet, ale jsou chvíle v moji periodě, kdy to uz nedávám, pak je konflikt. Ale ted je otázka, jestli je to tím, ze jsem fakt pomalá a unavená, i když podmínky jsou dobry (chlap fakt pomáhá), nebo jestli by se i ty podmínky mohly zlepšit (asi leda až děti budou nactilety samostatný).