Nesnáším vedra, miluji zimy... Jediné místo, kde horko snesu je na chatě u rybníka. Je to na Vysočině, takže když celá republika heká pod náporem vysokých teplot, my si tam lebedíme pod vysokými smrky v příjemných 25°C a chodíme se koupat do vyhřátého rybníka, neb na ten praží slunko.
Jo, letos bylo velké vedro, tak jsem se na týden na chatě těšila jako na vysvobození. Byla jsem tam od 10.7. do 16.7. - tedy nejstudenější dny letošního léta. Seděly jsme s mamkou v chatě, topily a drkotaly zuby. Toho 16. cestou do Brna už začalo vedro a neskončilo - až na pár lepších dní minulý týden - dosud.
Dovolenou hodnou toho slova jsem stejně jako vloni trávila zpěvem v klášteře. Ale zatím co vloni mi bylo v Želivě dobře až mírně chladněji, letos v Praze na Hradčanech u kapucínů bylo na padnutí a navíc jsem "vyfásla" pokoj v podkroví, kde bylo na umření. Spát jsem chodila ven do rajské zahrady na lavičku a doufala, že bratři kapucíni mne tam nezastihnou jdouce na ranní chvály v půl šesté... Naštěstí jsem se většinou okolo páté ráno vzbudila a odklidila se dovnitř, kde se tou dobou už jakž takž dalo přežít.
Jinak ale byla dovolená krásná a opět mne nabil energií, ze které budu žít ještě několik měsíců. Pak se budu těšit na vánoce a prožívat si je a na jaře se už zase začnu těšit na týden zpívání v klášteře....