Za dítě zodpovídá rodič.
A on musí vědět bezpečně, zda-li, či není, dítě schopno si v případě krize pomoci. Pokud vyšleš dítě nakole, byť sedmnáctileté a bude to blbec, kterej nerespektuje pravidla, je to TVOJE ZODPOVĚDNOST A TVŮJ PRŮSER.Pokud má sebou funkční mobil, tak nevidím problém.
A to i když se to stane náhodou.....Nezleztilý nemá zodpovědnost, zodpovědnost má ZÁKONNÝ zástupce. Tím se prostě jasně říká, že si rodiče mají vychovat a poučit své děti tak, aby nedělaly něco, co nemají, a kdyby se stalo neštěstí ne jejich vinou, budou schopni patřočné reakce. Pokud pochybuju, že dítě přejede samo z jedné vesnice do druhé, tak ho nepustím.
Jako malá jsem jezdila na kole (navzdory současným "vychytávkám" 3 km do sousedního městěčka na chalupu (bez helmy, chráničů, HLAVNĚ BEZ MOBILU a čehokoli co se dnes udává jako "bezpečnostní prvky").
Poučená jsem byla jen o tom, že mám dávat pozor na auta a přes přejezd se musím rozhlídnout dvakrát.
Dneska je doprava několikanásobně horší, než tehdy před dvaceti lety, na silnici bych v dceru v mém tehdejším věku nepustila ani náhodou, ale taky je to tím, že tehdy jsem cestou potkala čtyři kamiony, dneska dvacet.
Ale na polňačku, kde bxy hrozilo, že si "jen" nabije kokos klidně.
Ale i na polňačce se může něco stát, ať s mámou nebo bez.....
Musíš mít důkaz o tom, že tvé dítě je schopno (nebo ho aspoň napadne) nějaká přirozená reakce na tu situaci (že třeba umí telefonovat, zná SOS čísla, je schopné na funkčním mobili vyťukat 112 a říct "jsem ten a ten a stalo se to a to, pomozte"ˇ
Když nebyly mobily, tak jsme mohli tak maximálně sedět uprostřed pole a brečet. Ale tam by nás stejně nikdo nenašel, tak bychom se tak jako tak odšourali domů.