V dětství jsem dělala sportovní gymnastiku. Výsledek - zhuntovaná záda, klouby a odpor ke sportu obecně.
Provozuji jen to, co se dá nazývat jakýms takýms rekreakčním pohybem a u čeho se při nejlepší vůli nezapotím a nezadýchám - chůze, turistika, kolo, brusle (vše pouze po rovině). Takto mi to vyhovuje. Pravda tedy je, že chůzi mám moc ráda a nemůžu bez ní být. Vydržím chodit bez únavy celé hodiny a když čas dovolí, tak v Praze zásadně nejezdím autem ani MHD, ale jdu pěšky. Skvělé bylo, když dítě bylo ještě v kočárku, to jsem třeba ráno vyrazila a večer se vrátila, obešla jsem pěšky půlku Prahy Za sport ale chůzi nepovažuju, prostě se procházím svým tempem a u toho si přemýšlím, paráda.