Já jsem to pochopila, že nebyly pohádky, ale nemělo být ani čtení, ty jsi přebrala to čtení na sebe, místo toho, aby jsi stála za svým mužem a řekla synovi, že čtení už mělo být hotové. Poslala bych ho spát a basta. Pokud by se nechtěl sprchovat, tak opět..."Do postele jdeš bez sprchy, měl jsi to udělat, jak říkal taťka."
Já chápu, že TY bys ho neposla do postele bez sprchování a do školy bez domácího úkolu. A právě, že ty to "uděláš" jinak dodává synovi kuráž se kdykoli tatínkovým rozkazů vpříčit.
A opravdu jsme to měli stejné. Chovala jsem se jako ty. Jenomže mám manžela, který mi dokázal vykomunikovat bez emocí a hádek, že JÁ nejsem ta jediná, která má univerzální pravdu jak na "výchovu". Že naše děti mají dva rodiče, tedy dva různé vzory ve "výchově". Jediné, co můžeme dělat, je vždy stát při sobě a nepodrývat si autoritu (i když jsou rozhodnutí partnera někdy kruté, blbé, nesmyslné).