Konvalinko, mám sice o něco staršího syna, než je syn zakladatelky, ale ne o moc. Mám nějaké ty dys a ještě další potíže. Do tří let s otcem nemluvil vůbec, pak ho pomalinku začal přijímat. Přesto spolu kluci MUSÍ fungovat, protože já často odjíždím do zahraničí. I přes všechny problémy syn chápe, že i tatínka je třeba respektovat. Tatínek má jiný styl, vysvětluje jinak, procvičuje jinak atp. Manžel sice dostává "návod", ale ten se spíš týká kroužků, kontrol u lékaře atp.

Zakladatelce bych radila dohodnout se manželem na pravidlech (opravdu není dobré chtít po děcku jinou metodu čtení) a pak už to nechat na těch dvou. Neposlechne tatínka? OK, tatínek si to s ním dořeší. Pokud se tatínek vztekne a odejde, tak je to chyba, ale neřešila bych to za něj. D9tko ví, že číst musí, tak ať si čte samo, nebo ať má poznámku. Učitelce bych klidně řekla, že dítě se vzteklo, číst odmítlo, takže klidně ať mu napaří poznámku, aspoň si uvědomí, že to bylo špatně.