Lisko, jsem rada, že jsi to napsala. Doma mám to samy, jen kluk, za chvíli devět let. Bylo to děsně hodný dítě, ale poslední rok až dva mám pocit, ze nerozumím řeči jeho kmene. Jsem z nej zoufalá, cítím, ze s nim nejsem na jedné vlně a strašně me to mrzí...
Neplatí nic, zákazy, sankce, křik... Ani odměny, nejlíp ho nechat byt, jenže by nedělal nic. Ani doma, ani do školy.
Teď jsem si řekla, že musím zapracovat na SOBĚ, abych nějak obnovila to propojení, abych ho měla rada i s téma chybama a sama se na ty chyby furt nesoustredila. Má to taky těžký, jeho starší brácha je spolehlivej vzorňas a mladší roztomilý miminko.
Tož hodně sil