Jak to vzniká, tohle? Jakou výchovou je to způsobeno?

Babi se celý život, co ji pamatuju, bojí, "co tomu řeknou lidi". Kvůli "lidem" se musí věšet prádlo obrázkem ven a ponožkama z páru k sobě, kvůli lidem se nesmí tohle, nesmí támhleto. A navíc má panickou hrůzu z otravování autorit.

Takže doktorovi radši neřekne, že jí je zle, aby neměla problémy. Do práce radši chodila 5 let se žaludečním vředem, než aby šla do nemocnice, aby nebyly problémy. Pak ji to málem zabilo....Teď mi brečí do telefonu, že je v nemocnici takový průvan, že jí bolí hlava a uši a ať jí přivezu vatu do uší. Nechce nikomu říct o zavření okna, protože nechce mít problémy...

Já to nechápu. Nikdy žádný problémy z ničeho neměla, nikdo jí nikdy neuzurpoval a stejně je taková. Celej život. Stařeckou demencí to tedy není, leda by jí měla už ve třiceti...

Odkud se to bere? Pls pomozte pochopit.