Mediano, p.rdel to není, je jasné, že určité nepříjemné vlastnosti se stářím pouze vyostřují a násobí.
Jenže nějak to teď měnit - je pozdě. Prostě je na změnu pozdě. Bylo by to snad možné jen ze strany babičky, kdyby získala nějakým zázrakem jiný přístup k životu, ale to by byl zázrak .

Člověk má podle mne udělat pro druhého jen to, co může a co chce, nemusí sám sebe zničit. Proto jsem psala o těch vlastních mantinelech.
Udělat vše, co můžu a co chci...a víc vážně ne, vědět proč ne, a tím respektovat i sama sebe.
To současně vylučuje i pocity viny - dává to určité čisté svědomí a vnitřní klid (dělám s láskou to, co mohu a nekoukám na výsledek - tedy např. vděk dotyčného). Tajy to vyloučí ty pocity hněvu a nenávisti vůči tomu potřebnému.

Ale shovívavá k vrtochům stařeny a laskavá být můžu - protože jednou třeba budu ve stejné situaci (byť třeba kvůli opačným vlastnostem) a taky budu mít ty pocity ...uplyne vlastně jen pár let, čas běží strašně rychle.

Rodinné vztahy jsou samozřejmě ty nejtěžší .
Láska a laskavost a shovívavost se dobře oplácí - je snadné být hodný a laskavý na podobného člověka...být shovívavý a najít správný přiměřený vztah k protivovi je samozřejmě strašně těžké .

Je to taková životní škola a škola vztahů...zvládám to tak nějak postupně přijatelně vlastně až poslední dobou....a samozřejmě 100% a ne ne ve všech případech.
K některým lidem je to snadné, někteří hodně blízcí a "výrazní" - to je velký oříšek.