Ráchel, jeeště naposledy - já myslím, že je vždycky hrozně těžké, ale strašně potřebné najít tu správnou míru ve všem konání .
V té pokoře, v přijímání, v řešení problémů, v aktivitě i psivitě...a i v té sebehodnotě.

Nebyla jsem nikdy chválená holčička ani žena, teda jo, ale od těch, od kterých mě to tak moc netěší/lo, ten pro mne důležitý základ - rodina původní i získaná - s chválou a pozitivním hodnocením opravdu velmi šetřil a udělal mi svým způsobem medvědí službu.

K té malé hrdosti jsem dospěla zrovna před pár dny (je mi skoro 50 )...a udělalo mi to velikou radost, že to teď tak mám , on to ani nikdo (krom vás teď tady) neví, to je takové moje uvnitř.
A už tu rozpravu o sobě ukončím....