Monty, četla jsi, jak Val psala: "Známá mi třeba na výletě řekla, že to si jako klidně dám k obědu guláš se šesti, to že tedy čumí. Tak jsem ironicky odpověděla "to víš, my hubený si to můžem dovolit". A ona se nasrala Co je jí do toho, co obědvám?"

Takže: nejdřív známá UPŘÍMNĚ reagovala na to, co vidí. Je pro ni překvapivé, že někdo tolik jí. Valkýra se naštvala ("co je jí do toho co obědvám"). Naštvala se patrně proto, že za tou reakcí na knedlíky tuší odkaz na svoji tloušťku ("proč se tak cpeš, když nejsi hubená"). Možná za tím ten odkaz byl, možná ne. To nevíme. Každopádně na to Valkýra upřímně naštvaně reagovala ironií, kterou hodlala naštvat (a podařilo se) tu známou. Výsledek jsou dvě naštvaný baby, nějaký ten kopeček negativních emocí.

Kdyby ta známá zachovala formální slušnost a zdržela se poznámky o šesti, mohly být obě v pohodě. Celkově by ta situace u oběda byla lepší a příjemnější. Pro obě.

Jasně, ty bys radši od známé slyšela, že když jsi tak tlustá, nemáš si přeci dávat šest knedlíků, protože bys ocenila tu upřímnost. Ale většina lidí (v tomto případě spolustolovníků) by se cítila spíš jako Val - tedy by více ocenila, kdyby jim nikdo nekrafal do jídla.