Osobně jsem nikdy vrcholově nesportovala, ale mám příbuzného, který dělal vrcholově rychlostní kanoistiku. Dělal jí od dětství, v žácích a juniorech byl několikrát mistr republiky. Že je kanoistika letní sport, tak za celé prázdniny měl třeba jenom týden volno, jinak měl kolečko závodů, soustředění, tréninků. Každodenní tréninky měl i během školního roku, neznal nic jiného než školu a kanoisziku, neměl ani minutu času na nic jiného. Neznal ani víkendy. To buď trénoval nebo závodil nebo doháněl resty ve škole. Po osmičce šel na gymnázium vrcholového sportu, kde měl nějaký ISP, aby měl dostatek času na sport. Z mého pohledu to bylo ztracené dětství, ale jeho to bavilo, zvlášť když vyhrával, takže on to určitě takto nebere. Brzy potom co přešel mezi dospěláky, tak odešel, už nebyl zdaleka nejlepší a asi začal ztrácet motivaci. Jako absolvent gymplu, kam skoro nechodil neměl vůbec žádnou kvalifikaci, nebyl studijní typ, nic manuálního neuměl, tak využil svoji dokonalý fyzičky a šel k hasičům, když od nich odešel, tak si s kámošem zakložil firmu na výškový práce a to dělá dodnes.
Sport ho určitě naučil disciplíně, díky němu má i dneska, kdy mu je 45 let dokonalou fyzickou kondici, úplně sportovat pochopitelně nikdy nepřestal. Dneska hraje tenis, rekreačně hokej, jezdí na kole,.........