Spíš je pro mě šokující, že máma s dítětem žije na ulici, než že ho občas plácne.

A ačkoli plácání nepovažuji vůbec za šťastný výchovný prostředek, tak mě děsí "dobroserové", že to tak musím říct, kteří se staví jako arbitři toho, co je správný, a ve jménu toho by byli schopni napáchat na tom dítěti mnohem větší škody (a to ještě s dobrým pocitem, jak oni jsou ti správňáci a jak docílili toho, aby konečně dobro zvítězilo nad zlem ).

Protože myslím, že odebrat dítě z rodiny za to, že v tý rodině dostane občas na zadek, je zvěrstvo srovnatelný s tím, co dělali nacisti nebo komunisti. Jak si vůbec může někdo cizí osobovat právo posuzovat, jakej způsob výchovy je ten jedinej správnej? Vždyť je to jak systém domovních důvěrníků, čti práskačů. Uzákoníme jedinej možnej a správnej mustr výchovy, budem lidi sledovat kamerama a kdo se od toho odchýlí, toho potrestáme?