Nojo. V tomto směru mě třeba zaujalo Děti a pět jazyků lásky. Sice je to takové emerické, škatulkovací, což je trochu na závadu, ale ta základní myšlenka, totiž že se dva můžou milovat, ale ustavičně si ubližovat, protože to každej potřebuje vyjádřit / mít vyjádřeno jinak, mi připadá celkem zásadní.