Potkala jsem pár takových, jde s tím dlouhodobě dělat i slušná kariéra, ale jedině v režimu častých změn zaměstnavatelů - rok až dva fungují, než se přijde na to, že vlastně nic neumí, a pak odcházejí jinam, většinou za lepším. Všichni byli takoví vnitřně nejistí, což maskovali arogancí nebo jinými "osvědčenými manažerskými postupy". Tu svou nejistotu si uvědomovali (nebo ji aspoň intuitivně cítili), takže byli pořád ve stresu, kdy je to dožene. T
Takhle podle mě šťastný život nevypadá.