Ahoj holky,
chtěla bych se zeptat na Váš názor, včera jsem nad tím tak přemýšlela a.. nevím :(
Tchýně měla postiženého syna (nyní už mu bylo téměř padesát let), těžší typ downova syndromu. V září zemřel. Poslední 2 roky už byl nemocný, péče o něj byla už těžká. Tchýně tedy zůstala sama, její druhý syn -můj manžel bydlí 100 km daleko (se mnou a dětmi).
Na víkendy jezdíme na chatu, která je vzdálená cca 30 minut od Benešova kde tchýně bydlí. Mám to tam moc ráda. Je to malá chata, jedna místnost dole a druhá nahoře (v podkroví jsou 4 postele). Po smrti manželova bratra tchýni manžel na chatu bere sebou.
Manžel dle posledního hovoru asi plánuje, že s námi bude jezdit stále (aby měla rozptýlení a aby nebyla sama). Nabízela jsem, že bychom ji koupili byt v našem městě, aby k nám byla blíž, nebo že bychom ji pořídili nějakého mazla (kočka, malej pejsek), ale ani jedno nechtěla. Rozumím manželovi, ale z druhé strany si nedovedu představit, že tam budeme takto jezdit stále. Poslední víkendy -vzhledem k tomu, že mám nějaké povinnosti ve městě, jsem zůstala v bytě s dětmi a pracovala (ano, přiznávám, za jiných okolností bych na chatu i tak odjela). Manžel tam tedy se svojí maminkou jezdil 5 víkendů sám. Nemyslím, že by mu má nepřítomnost zase až tak vadila.
Jak byste se k této věci postavily? Opravdu mě to zajímá. :kytka: