Ano.
Vzhledem k nemožnosti se přímo přesvědčit, bych se jako od nejznámnějšího možného odrazila od sebe a "svých" lidí.
Šla bych někomu lhát před dveře, že mi vzala voda, aby se o mě postaral?
Už se mi stalo, že takhle někdo převezl mě a když se mi to stalo (mně se to třeba stalo), tak přemýšlel jsem o tom, jaké byly motivy toho člověka a jde jeho motivy abstrahovat na všechny ostatní "jeho" lidi?
Co by mě přimělo vydat se s malými dětmi a batohem do země, kde vím, že mě velmi silně nechtějí?
Jaká je historická "anamnéza" toho, co se teď děje? Historie se opakuje, ale ne repetičně, opakuje se na té jejich tzv. spirále. Jak to bylo naposledy s uprchlíky o jejich motivaci a schopnosti "dodržovat naše normy" se obecně pochybovalo?
Z jakého důvodu nejde nejprve předpokládat, že důvody druhých jsou stejně relevantní a naléhavé, jako by byly moje? Nám zatím nikdo z uprchlíků neujedl, zato nám ujedli nemálo jiní, ale to byli naši...
A tak by šlo pokračovat do libovolna. Prosím, já netvrdím, že vím, jak je to s uprchlíky.
Mluvím o tom, jak zvláštně přemýšlíme vzhledem k tomu, jaká je naše historická zkušenost. A přemýšlím, čím to je.