Tante,

vždycky se vyskytne určitý procento lidí, kteří Tě budou chtít "převézt", nelze počítat s tím, že úplně každej uvažuje jako Ty.

Teď jde o to - mám počítat s tím, že je většina těch "poctivých" nebo těch druhých?

"Co by mě přimělo vydat se s malými dětmi a batohem do země, kde vím, že mě velmi silně nechtějí?"

A VÍŠ, že Tě tam nechtějí? My tady vidíme poměrně silnej proud, co uprchlíky nechce, ale jak to vypadá z jejich strany? A když od nás lidi utíkali na Západ (kde měli vzhledem k podobnějšímu kulturnímu prostředí asi možnost udělat si nějakou představu), uvažovali nad tím, s jak moc otevřenou náručí je tamní lidi přijmou, nebo pro ně bylo primární dostat se pryč a pak "už se uvidí"?

"Jaká je historická "anamnéza" toho, co se teď děje? Historie se opakuje, ale ne repetičně, opakuje se na té jejich tzv. spirále. Jak to bylo naposledy s uprchlíky o jejich motivaci a schopnosti "dodržovat naše normy" se obecně pochybovalo?"

Tak já bych řekla, že tohle je poměrně bezprecedentní tím, že těch uprchlíků je hodně a že pocházejí z dost odlišného kulturního prostředí, o kterém toho většinou moc nevíme a ze kterého se "profláknou" ty nejfrapantnější případy fanatismu apod. Navíc jsou tu zprávy (a zase zprostředkované, takže nevím, nakolik pravdivé), že lidé tohoto náboženství, kteří už v Evropě nějakou dobu žijí, se začlenit nechtějí, vytvářejí ghetta, jsou frustrovaní, že se jim nedaří, a mohli by potenciálně "zlobit".

"Z jakého důvodu nejde nejprve předpokládat, že důvody druhých jsou stejně relevantní a naléhavé, jako by byly moje? Nám zatím nikdo z uprchlíků neujedl, zato nám ujedli nemálo jiní, ale to byli naši..."

To máš úplnou pravdu. Argument, který není úplně lichý (i když zase to beru jen teoreticky) tady zní: a jak to chceš zjistit? To bys ty lidi musela nějak selektovat už na hranicích, protože když už budou jednou tady a bude jich hodně, tak i když zjistíš, že ty důvody nebyly dost pádné, tak už budou tady a budou samozřejmě chtít jíst a mít se taky trochu dobře, a bude možné, aby se měli dobře oni i my nebo to bude na náš úkor?

"Mluvím o tom, jak zvláštně přemýšlíme vzhledem k tomu, jaká je naše historická zkušenost. A přemýšlím, čím to je."

Já myslím, že je vcelku jasný, čím to je - bližší košile nežli kabát. Pokud můžu někomu pomoct a vcelku nic mě to nestojí, tak ještě OK (myslím pro většinu lidí, někdo je schopen vyčítat i operaci 10 dětí z ciziny, ale to jsou ztracený případy a o těch nemluvím), ale pokud by to mělo znamenat pro mě nějaké omezení nebo riziko, tak už budu uvažovat tak, jestli mám pomoct nebo ne.

Asi jako když si vezmeš do domu rodinu, která Ti řekne, že při povodni přišla o střechu nad hlavou, tak to je určitý riziko, ale vyhodnotíš to, že proč by kecali, mají s sebou malé děti... Pokud by to ale mělo vypadat, že u Tebe budou muset zůstat několik let nebo obecně dobu, jejíž konec neznáš, bude se od Tebe čekat, že je budeš živit a budou mezi nimi nejen děti, ale taky pár svalnatých chlapíků, a budou mít třeba o dost jiný životní styl než Ty, tak Ti taky bude blikat aspoň kontrolka, jestli to všechno zvládneš a jestli tím neohrožuješ sebe a svoje blízké.