Ráchel, jo, mám totiž doma pocit "doupěte" a do soukromí si nerada vpouštím víceméně cizí lidi. Jak kuchyně, tak obývák (ať už spojené či ne) jsou pro mě už rodinnou zónou, kam vítám jen blízké kamarády. Ale co se situacemi, kdy třeba přijede pán z pojišťovny a půl hodiny se mnou sepisuje pojistku? Nebo se zastaví někdo ze sousedů, s kým se sice znám, ale je to v úrovni "známost", ne kamarád? Vyloženě formální návštěvy k nám dosud nechodí a nevypadá to, že by měly začít Ale jsou prostě lidé, které bych ráda pouštěla dovnitř nějak "napůl", do zdvořilého, leč ne zcela osobního prostoru.
Moji rodiče si to na chalupě zařídili tak, že udělali příjemné posezení v "předsíni", ale ona to není předsíň, je to vlastně místnost za předsíní, něco mezi verandou a halou. Kdysi tam byly skříně s kabáty, rodiče tam udělali knihovnu a sezení, je tam moc útulno a tam usazují takové ty sousedky "mám cestu kolem a jdu na drb", revizáky komínů a hromosvodů...které nechtějí v soukromé zóně kuchyně a obýváku.