Valkýro, ano, přestože mi to nikdy nikdo přímo takhle neformuloval, vnímala jsem, že hospody a restaurace jsou prostě něco mimo nás, pro jiné sorty lidí. A myslím tedy, že na tom něco bylo, on ten svět pinglů a šmelinářů tady fungoval, to jsem také vnímala už jako dítě, a docela věřím, že se někomu nechtělo mezi ně chodit.
Po hospodách jsem začala chodit někdy před maturitou a pak na VŠ, klasický studentský život, ale zahulené putyky mě přestaly bavit dost záhy a dneska jsem vášnivý kavárenský povaleč, ovšem podniky si dost pečlivě vybírám.