Známky jsou špatně, protože neumožňují vytyčit individuální cíl (který bude pro keždé dítě jiný, podle toho, jak na tom je) a neměří to, co se dítě naučilo a jak od minulého hodnocení pokročilo, ale hledají to, co neumí. Trojku může dostat stejně ten, kdo nepochopil zadání, ten, kdo se na to vykašlal z nudy a udělal proto spoustu chyb z nepozornosti i ten, který prostě nezvládne udělat na víc.

Slovním hodnocením se to dá obsáhnout daleko víc. Myslím, že je daleko pochopitelnější i pro děti, měly by se neučit samy sebe hodnotit. Já se to neučila a mám s tím problém. Ony většinou vědí, v čem by měly přidat, ale kdyby se to řeklo nahlas (tím myslím mezi šesti očima dítě-rodič-učitel), bylo by to něco, nač by šlo navazovat.