No, a?
Snažím se ti říct, že nic takového jako objektivní známkování z principu neexistuje. Je to ideál, kterému se lze snažit přiblížit, ale drhne to v mnoha ohledech, počínaje stanovením toho, co konkrétně budu známkovat (často věci, které se známkují, mají jen volnou souvislost s tím, co bylo cílem studenta naučit), jakou zvolím metodu pro zjištění toho, co chci známkovat (každýmu dítěti sedne jiná metoda testování i při stejných znalostech), to, zda je dítě schopno podat při testování výkon (přitom může mít vědomosti naprosto výborné, jen se třeba bojí rázné učitelky, nebo třeba ho zablokuje strach z reakce rodiny na známku, pokud to zkazí) přes různé aktuální vnější vlivy (které ovlivňují soustředění různých dětí různým způsobem) až po to, že já jako učitel jsem člověk a absolutní objektivity nejsem z principu schopen.