Moje nejlepší dvě kamarádky jsou z práce. Jedna bývalá nadřízená, jedna bývalá podřízená . Postupně jsme dospěly k takovému přátelství, že si navzájem radíme, pomáháme, sdílíme. Když mi zemřel muž, obě (každá samostatně a každá jinak) mi pomohly tak, že jim za to do konce života nepřestanu být vděčná.

Kamarádky ze škol (ZŠ, SŠ, VŠ) jsou prima, ale kontakty ca. 1x za rok a rozhodně ne takový blízký vztah, jako s kamarádkami z práce. Nejlepší kamarádka z dětství nebyla ze školy, v dětství jsme byly nerozlučné kamarádky ale život nás formoval každou jinak a teď už ji ani nevyhledávám, protože na zdvořilostní setkávání je mi líto času.