Yuki, jj, jde o střední školu. Tam asi není problém ve výběru školy, má v každém městě, které připadá v úvahu, vybrané dvě. Tj. dvě u otce (bydlení u něj nebo na intru), dvě ve městě, kde bydlime (bydlení doma) a dvě dobré v jiném městě (dojíždění nebo intr).
Já jsem v duši tušila, že bydlení u otce nejspíš neprojde, takže jsem se snažila "nenápadně" naznačovat, že by možná nebylo špatné zůstat doma, že by nebylo od věci jen tak zkusit najít i něco taky v okolí, takže jsou pojištěné všechny varianty.
Nicméně tatínek pořád odkazoval na "Já neříkám, že ho u sebe nechci, ale musím chodit do práce, nebudu mít čas se o něj starat a ať si vybere učňák, protože já nebudu mít kdy se s ním učit." a podobně, takže jsem slibovala i to, že synovi vždycky o víkendech navařím na pár dní dopředu a vyperu a budeme se s ním učit, kdyby měl problémy. Synovi řekl "Myslím, že by bylo lepší, kdybys zůstal u mámy." a očekával, že rozhodně sám syn.
No a nejhorší bylo, teď ke konci, kdy to vypadalo, že už tedy padne nějaké rozhodnutí, že se syn bál táty na jeho verdikt zeptat, aby na něj nebyl naštvaný a nepřestal se s ním bavit.
Možná to vypadá, že na bývalého muže jen kydám špínu, ale nemůžu se s tím smířit a nedovedu to pochopit. A nevím, jak mám jednat. Takže díky za názor a další pohled :)