Jojo, knihovna rodičů.
Naši mi nebránili si tam vybírat knížky, protože sami moc nečetli a ani vlastně netušili, co za knihy v ní je. Její obsah pocházel z nějakého daru nebo dědictví.
Už na pokraji puberty jsem se pročetla Maupassantem, severskou trilogií Vane vítr z hor atd. Pokoušela se o Hemingwaye, Zolu a další.

Dojem ve mně zanechala kniha (nevím název ani autora) - česká, asi ze šedesátých let, o soužití tří generací žen. Babička, matka, dcera. Dcera asi v šestnácti otěhotněla. Tu knihu jsem četla několikrát, dosud se mi vybavují některé sekvence, např. - běda ženě, která nemá dceru!