Monty, to mi připomnělo, jak jsme s bráchou vítali babičku -
mně bylo asi 4, bráchovi 10, naši odjeli s druhým bráchou snad na pohotovost s uchem. Nebylo ještě moc pozdě, ale byla zima a tak už byla tma.
A brácha s pocitem ohromné zodpovědnosti nejspíš panikařil a tak v jednu chvíli celý vyděšený zašeptal "schovej se pod lavici, někdo je na záchodě" zalezla jsem pod lavici v kuchyni a on mi ještě řekl, že ze záchodu slyšel, jak ten NĚKDO řekl "D"
smysl to nemělo, ale báli jsme se oba. A protože on byl starší a silnější, popadl velký nůž a odvážně se vydal na záchod. Samozřejmě tam nikdo nebyl, oddechli jsem si oba, ale dál jsme se báli. Svítili jsem všude, prohledali jsme všechny místnosti v horním patře domu, do dolního jsme se báli, takže tam ne :)))
a v tom někdo zazvonil. Pochopitelně - kdo jiný než zloděj a vrah. A protože brácha byl sice statečný, ale tak moc zase ne, vybavil nás oba dva. On si nechal ten velký nůž a mně dal paličku na maso. Strašně jsme se báli, ale statečně jsme šli ke dveřím do přízemí, nemohli jsme dost dobře předstírat, že nejsme doma, všude se svítilo, a podívat se jenom z okna nás nenapadlo.
Zeptali jsem se přes dveře, kdo tam je a ona to byla babička, která k nám přijela snad jedinkrát v životě, fakt bylo pravděpodobnější, že tam bdue ten zloděj než zrovna ona.
Nevím už, co si babička myslela, jestli si našich zbraní vůbec všimla, ale pamatuju si, jak jsem si oba oddechli a cpali jsme zbraně za záda a tvářili se, že je všechno v pohodě :)))