Dcery nespokojenost chápu, měla to promyšlené a jen to chtěla předvést... Nám to dělá šestiletá, i jen "lehce usměrňující" poznámky bere tragicky, už to skoro nekomentuju, když se vysloveně neptá na názor.
Minulý týden přinesla ze školy diplom za zpěv, první místo, o ničem jsem nevěděla, nic jsme netrénovaly. Když mi to zazpívala, tak mě napadlo, jestli to nedostala spíš ze soucitu, nebo proto, že je tak snaživá, protože objektivně to na první místo nebylo ani omylem. Ale nekomentuju a nepátrám po tom jak to ve škole měli a jak se s tím srovnali, evidentně to všichni přežili. Někdy se mi nechce být tím nepříjemným arbitrem a někdy věci dopadnou jinak, než předpokládám a jen bych dítě svýma poznámkama stresovala.