Asi v patnácti jsem se moc těšila, že dostanu něco hezkého na sebe. Jako rodina jsme v tu dobu byli celkem dost finančně vyždímaní, proto mě uplně rozsekalo, když jsem dostala jakýsi chlupatý ružovofialový svetr. Nejvíc mě mrzelo, že se dost peněz utratilo za věc, kterou nikdy nevezmu na sebe a taky naprostá ignorace mého vkusu a přání- samozřejmě v dobré víře. Měla jsem menstruaci.

Při nějaké šílené pubertální hádce, nedlouho poté, jsem svetr rozstříhala na proužky. To byl úlet, pak jsem se styděla. Oceňuju, že to nikdo dál nekomentoval.