Ruth, no právě, to je ten problém, co s tím. Vzpomínám na ten seriál Sever proti Jihu (pozor, neplést to s filmem Jih proti Severu), jak hlavní hrdinka, co byla bílá, ale bylo tajemství, že je míšenka, tak ta pomohla sestře hlavního hrdiny a tím znala její tajemství. A tato sestra ji pak za to začala nenávidět, že zná její tajemství. Já tedy nezažila přímo nenávist, ale zažila jsem to, že se mě pak jeden "dobrý kamarád" snažil vyloučit ze společného kolektivu za to, že mi sám vykecal jednu svoji slabost.
Byla to docela síla a od té doby opravdu netoužím po tom, aby se mi lidé svěřovali. Jenže ono to pak vždy nějak vyplyne ze situace, že lidé začnou mluvit, mluví a mluví, je jim u toho dobře a vykecají sami o sobě i to, co na sebe nikdy říct nechtěli.