Souhlas s Kudlou - čas se nemá, čas se dělá. Pokud se s kámoškou a jejími dětmi slezeme ve všední den dejme tomu v pět v parku, necháme děcka (a já i psy) vylítat, o třičtvrtě na šest sedneme do hospůdky na pivko a kofolu, dohrabeme se domů třeba v sedm. Dítě má úkoly většinou již hotové, tak jen zkontroluji, případně něco přečteme, zblajznem nějaký ten rohlík(sváču tahám s sebou, tak hlady neumřem), no a nutný úklid dodělám prostě večer. Rozhodně to s úklidem teda nepřeháním, zbytek se dodělá o víkendu, dělám jen fakt to nutné (nádobí, prádlo)....Je to o prioritách...Pro mne je priorita se vidět s kámoši, takže mi to za to stojí, odložit nutné práce na později. Ale stejně jsem v devět už v posteli u telky, pak už jen ralaxuju v posteli. ....třeba tento týden : v úterý jsem byla s kámoškou a dětmi bobovat, to jsme se slezli v pět, ve čtvrtek se v sedm stavila jiná kámoška na kafe, v sobotu jsme se slezli s přáteli obě rodiny u nás a dnes jdu s kamarádkou na výstavu psů (ona tam vystavuje psa). A v úterý půjdu zas s dětmi do parku a do hospůdky(je tam dětský koutek a budeme mít s sebou dvouletou holčičku, tak se tam moje děti o ni chvilku postarají, posedíme hodinku a půjdeme procházkou domů a kámoška s holčičkou půjde na tramvaj a domů)