Plkací téma, ke kterému mě přivedl rozhovor s kadeřnicí. Líčila nějaké rozjivené dítě, které stříhala a maminku jak dítěti říkala, že "teta udělá to a teta udělá ono." Kadeřnice mi povídá zamračeně "fakt nejsem jeho teta." Tak jsem si vzpomněla, jak jsem jako dítě nechápala, proč děti mamčiny kamarádky říkají mé mámě teto, když jsem věděla, že jejich teta není. Já sama jsem vždycky používala "paní Nováková." Vím, že dnes je trend větší neformálnosti, ale dá se říct třeba "paní Jana" nebo jenom "Jana," pokud si kamarádka, přeje, aby jí tak děti říkaly. Můj syn je po mně a maminkám svých kamarádů teto neříká. Ale jeho kamarádi, kteří nás navštěvují, mě oslovují teto. Kluci jsou u nás vítání, ale fakt nejsem jejich teta. Evidentně to slyšeli u rodičů. Taky říkáte svým známým před vašimi dětmi teta? A proč?